close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Ty nejspíš patří do skupiny „velmi rychlý soucit“

10. may 2013 at 21:52 | Megan |  My mind
"Vždyť by to mělo být jednoduché, mělo by se to rodit třeba jako první dětská slza. Nebo jako květina, která roste na počátku jara. Takhle jednoduše by se to mělo zrodit, ale bohužel to tak jednoduché není. I popis toho je strašlivě složitý a každý si ho může vyložit jinak, vždyť, jak si můžeš třeba ty, vyložit slovo soucit, jak podle tebe vzniká?" zeptala se shovívavě Emilie své kamarádky na pokoji v nemocnici. Ležely tam spolu už spousty dní, skoro několik týdnů, ale vždy si měly o čem povídat. Měly stejný odstín vlasů, připomínal večerní červánky, které si pomalu plují oblohou, stejně pronikavě zelené oči, barevné jako čerstvá tráva. Stejné názory, i když občas se v něčem neshodly, byly prakticky jako dvě sestry. Sice vzdálené sestry s dvouročním odstupem.

A zrovna dnes přišla řada na téma soucit. Proč je tohle téma napadlo zrovna dnes, nevěděly, ale pokaždé z toho nějak vyšly a dokázaly si jakoukoliv otázku objasnit.

"Tak jak teda ten soucit může vzniknout?" zeptala se opět Emilie své kamarádky a provrtala ji svým pohledem.
"No přemýšlela jsem nad tím a myslím si, že v téhle době může vzniknout buď velmi rychle, velmi pomalu anebo nevznikne vůbec, něco mezi tím není v tuhle chvíli možné. Zkus si představit ty smutné děti v nějakém ústavě, třeba pro tělesně nebo psychicky postižené. Nemocné děti si tam někdo odloží a třeba je za celý jejich život nepřijde ani pozdravit, nedonese jim žádný dárek, nic. Takhle si představuju to, jak soucit nevznikne vůbec, prostě se někomu narodí "špatné" dítě tak ho jednoduše odloží, žádná láska, žádný soucit." Odvětila pomalu Emiliina kamarádka Eva.

Emilie se chvíli dívala na prázdnou bílou zeď jejich pokoje a začala pomalu mluvit a přitom přemýšlela nad každým slovem, co řekla: "Máš sice pravdu, že to takhle bývá, ale najdou se přece i lidé, kterým tyhle děti nejsou zase tak volné. Vždyť ty hodné paní co se tam o ně starají, které je tam každý den vychovávají a starají se o ně. Ty v sobě musí mít soucitu jako je vody v oceáně. Vím, že to nejsou rodiče, ale jsou hodné a soucitné. Ty nejspíš patří do skupiny "velmi rychlý soucit", nevím, jak jinak bych to nazvala."zasmála se.

"Ale stále nám tady zbývá ještě jedna skupina a to že se soucit zrodí pomalu, prostě že to chvíli trvá. Zkusím to dát zase na příkladě těch ubohých dětí, protože mě v tuhle chvíli nic jiného nenapadá. Takže, přece k nim musí chodit také jiní lidé, například brigádníci nebo cizí zdravotníci, kteří se o ně starají. Těm přece na začátku téhle práce nemusí být moc příjemné starat se o tyhle děti, kteří třeba nevypadají jako normální lidé. Těm to musí být nepříjemné vidět je, jak tam jen leží, ze svých úst nevydají pomalu ani hlásku a jen se na ně mile usmívají nebo šklebí. Tihle lidé se musí přemoci a najít v sobě aspoň ždibec, alespoň kousek lidskosti a soucitu aby se dokázali o tyhle děti a lidi starat. Sama jsem tam jednou byla, sice nevím, kde to přesně bylo ale to jediné, které mi uvízlo v hlavě, byl ten pohled, pohled do jejich nevinných očí, jak si mě zkoumavě prohlíželi, snažili se mi něco říct a já jen kývala hlavou, že jim rozumím. Protože na nic jiného jsem se nezmohla, kdybych jen promluvila, nejspíš bych se na místě rozbrečela, jak mi jich bylo líto. A takhle si já představuju zrození soucitu. Jako pohled do nevinných dětských očí, které nemůžou nic dělat, které jsou odkázány na pomoc druhých a i přes to, jsou tak silné, aby dokázaly přežít. Jestli tohle dokáže někdo vidět a vžene mu to slzy do očí, zrodil se v něm právě soucit a dokáže ho také cítit." Odpověděla Eva a usnula.

Emilie nad tím ještě chvíli přemýšlela a došla jako obvykle stejného názoru. Jsou tři druhy lidí, ti kteří se, se soucitem narodily, další jsou ti, ve kterých se jednoho dne zrodí a nakonec jsou lidé, ve kterých se nezrodí nikdy a ti zůstanou navždy zatraceni." Emilie se schoulila se do klubíčka a za pár vteřin usnula také.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama