
Víte kolik milujících párů si podemě stouplo a políbilo se?
...
Řev a hádka se ozývala z vedlejšího pokoje. Otec křičel na svou šestnáctiletou dceru. Křik se rozléhal po celém velkém domě až se křitálové nádobí otřásalo.
"V žádném případě. Nechci aby ten kluk překočil práh našeho domu. Nelíbí se mi. Lže a je to zloděj. Vždyť byl ve vězení!" křičel otec na svou dceru.
"Ale tati, to není pravda. On nikdy nic takového neudělal. Jenom to na něho hodili."odvětila mu a chtěla odejít. Otec ji rychle chytil za rameno a otočil si ji k sobě. Přiblížil k ní svůj obličej, až od sebe byli na centimetr daleko. Díval se jí z hluboka do očí a řekl: "Jak už jsem řekl. Nechci ho tady vidět je ti to jasné? Jinak se mě nepřej. Sám víš, že dokážu být hodně zlý. Pamatuješ?" odklonil se od ní a odešel do obývacího pokoje.
Sutt tam zůstala jen stát a vzpomínala. Před očima se jí objevil příšerný obraz. Když byla menší, otec se opil, a ona jen kvůli jedné rozbité váze byla zbita. Ale zbita tak moc, že pomalu nedošla ani do svého pokoje. Bohužel to byl předvečer Vánoc a ona jako malá holčička věřila, že bude mít krásné Vánoce, ale to se jí nikdy nesplnilo.
Důvod otcového opití byl jediný. Její matka se zabila na štědrý den při autonehodě v autě. A od té doby jsou její Vánoce stejné, na pokraji zhroucení. Ale jediný kladný bod na tomhle dni bylo jmelí. Pamatovala si, jak ho s mámou zdobila a uvazovala na lustr. Pamatovala jak to bylo všechno ještě krásné, jak se dívala na rodiče, kteří si pod ním dávali polibek.
Ale teď? Otec se změnil a nechce jí dovolit ani přítele, prostě si bude říkat své. Sutt přemýšlela jak tenhle den může napravit. Musí Jacka vidět, musí ho dnes políbit pod jmelím. Pod tím jediným co jí po mámě zůstalo.
Rozhodla se, musela ho k sobě dostat a klidně i oknem. Vzala svůj telefon, vytočila Jackovo číslo a čekala...
"Sutton, miláčku. Jak to u vás vypadá?" ozval se netrpělivý Jackův hlas.
"Nevím jak ti to říct, ale otec nechce aby jsi k nám přišel, má svou teorii blbosti a nepřeje si to. A já vím jak by to dopadlo, kdyby tě tady viděl. Ale stejně chci aby jsi přišel. Buď přesně v 10 hodin pod mým oknem, vyšplháš po tom okrasném žebříku pokrytý těmi květinami." řekla rychle do telefonu. Bála se, že by ji mohl otec uslyšet. "Miluju tě a hlavně přijď." zavěsila. Jack sice zůstal chvíli zaražený, ale po chvíli se začal chystat. 10 hodin bylo za chvíli.
Desátá hodina odbyla a Jack šplhal do Suttoniného okna. Zaklepal na sklo a čekal.
Sutt okamžitě odtáhla závěsy a otevřela okno. Byla radostí bez sebe, že svého milého konečně vidí.
"Jacku, jsem tak ráda, že jsi tady. Mám jen jednu prosbu a potom budeš muset zase rychle jít." vyhrkla ze sebe rychle.
Jack zůstal chvíli stát a potom odvětil: "Co potřebuješ moje milá?"
Sutt ukázala na jmelí a Jack okamžitě pochopil. Chytil ji do náruče a odnesl pod lustr na kterém bylo pověšeno snad to největší jmelí co kdy viděl. Naklonil se k ní a dlouze ji políbil. Čas jakoby se zastavil a stáli tam pouze oni dva a nic jiného.
"Už musíš jít." řekla Sutt mezi polibky a Jack poslechl. Vylezl z okna, ještě Sutt naposledy políbil a odešel.
Sutton si s úsměvem na tváři lehla do postele. Zapomněla na chvíli na všechno, na hrozného otce i na smrt své matky. Měla před očima jen sebe, Jacka a jmelí. Zapomněla na Vánoce. No, co, Vánoce, ale jmelí bylo to hlavní.


