close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

May 2013

"Víš o tom, že jsi jako pastelky?" řekne ji důrazně.

10. may 2013 at 21:52 | Megan |  My mind
"Lenko, musím ti něco říct." říká Radek své přítelkyni.
"Ano miláčku poslouchám tě."
"Víš o tom, že jsi jako pastelky?" řekne ji důrazně.
"Počkej jak to myslíš?" odpovídá Lenka nechápavě a Radek začne vysvětlovat.
"Představ si poskládané pastelky vedle sebe, poskládané podle barev. Ty máš v sobě každou barvu, každou pastelku. Skládám na stůl první pastelku se žlutou barvou. Přesně takhle žluté tričko jsi měla když jsem tě poprvé potkal na pouti. Tričko které svítilo na kilometry daleko, tím jsi mě okouzlila. Pokládám vedle žluté pastelky, pastelku červenou.
Červenou přesně jako tu růži co jsem ti vystřelil na střelnici abych tě okouzlil. Byla jsi úžasná když jsis ji dala do vlasů.
Vedle červené pastelky pokládám oranžovou, stejnou barvu měl medvídek kterého jsi mi koupila na té samé pouti aby jsi okouzlila zase ty mě. Zamilovali jsme se do sebe. Skládám na stůl další pastelku, teď růžovou.
Nikdy nezapomenu na tvůj pokoj, do kterého když jsem prvně vstoupil tak mě tahle růžová oslnila, nikdy bych nevěřil, že se mi růžové stěny budou líbit. Byl to ale tvůj pokoj a mě se to líbilo.
Na stůl jsem položil modrou pastelku, tmavě modrou jako letní noční nebe pod kterým jsme leželi a milovali se. Nikdy na ten den nezapomenu.

Zelená pastelka už leží vedle modré. Zelené hory, které lemovaly oceán při naší první dovolené. Ty hory, které jsme tak rádi sledovali, jak se z nich kouřilo, když bylo po dešti. Dávám na stůl předposlední pastelku a to hnědou.
Sama víš co to znamená. Hnědý vysoký dub pod kterým jsem tě našel s ním jak jste se tam líbali. Nikdy ti to nezapomenu!!!

Černou pastelku lámu na dva kusy a dávám na stůl pouze půlku. Proč? Protože ty máš teď černé srdce, ale já tě budu stále milovat tak aspoň půlku tvého černého srdce chci mít stále u sebe."

Hodím si nohy na stoleček v první třídě a „starejte se o mě letušky“.

10. may 2013 at 21:48 | Megan |  My mind

Nesnáším ranní vstávání, nesnáším zvuk mého budíku, nesnáším…já už vlastně ani nevím co, ale určitě toho bude hodně. Dnešek jsem vnímala jako každý den mého života, teda do té chvíle než jsem se podívala na svůj velký kalendář s Eiffelovkou. To byl nezapomenutelný pohled. To datum na mě vyskočilo jako čertík z krabičky a udeřilo přímo do nosu, nebo do té mojí velké bambule co považuji za nos. 20.7. ano to je to posvátné datum zakroužkované tlustým červeným fixem. Které bylo ještě tak nenápadně pomalované asi miliónem srdíček a desítkami vykřičníků. Co kdybych zapomněla, že ano. I když myslím si, že na den, kdy pojedu, poprvé do Paříže bych jen tak nezapomněla. No, je to sice výlet s rodiči, ale Paříž je Paříž a nezničí mi ji ani mí postarší rodiče, kteří tam jedou jen kvůli tomu, aby se uvelebili v pětihvězdičkovém hotelu na ultra luxusním křesle a dívali se na pořady, kterým nebudou rozumět ani slovo.

A tak to začalo. Odbila šestá hodina a já byla nachystaná a naprosto vzrušená z toho, že za pár hodin nasednu do velkého letadla, hodím si nohy na stoleček v první třídě a "starejte se o mě letušky". Kufr jsem měla docela velký, teda když nepočítám tři další menší kufříky s kosmetikou a jeden na cenné předměty, které si z Paříže dovezu. Kéž by se mi tam vlezla celá Eiffelovka.

Těch pár hodin odbavování a čekání na letadlo uběhlo docela rychle. V čekárně si vedle mě sedla nějaká starší paní a četla si časopis z roku 98. Ano, tam se dozví hodně novinek, když je rok 2011. Ale třeba jí baví vzpomínat na staré časy anebo je tu ještě jedna možnost, přiletěla z minulosti a zasekla se v časové smyčce. Jejda, měla bych se přestat dívat na ty sci-fi filmy.

Letadlo přiletělo přesně na čas, kufry se nám vezly už do letadla a já pomalu stoupala po jezdících schodech do první třídy v letadle. Jsem ráda, že mám tak bohaté rodiče. Neumím si představit tu jízdu v turistické třídě. Namačkaní na sobě, děda, který kýchá přes celé letadlo, cestující kteří spí s bolestí krční páteře opření o sedadlo před sebou. Nepříjemné. Ale rozhodně se nepovažuju za nějakou holčičku, která si o sobě myslí, když má bohaté rodiče. O prázdninách jezdívám na brigády a peníze od rodičů si vezmu jen v nejvyšší nouzi.

Ale dost o penězích a znovu se upřeme na mou cestu. Celý let jsem prospala, letadlo mě vždy uspí. Vzbudil mě až pilotův hlas, který zval všechny cestující, ať se připraví k přistání. Ano, ano je to tady. Už se blížím Paříži má, už jsem u tebe.
Po přistání při kterém mi nepříjemně zalehlo v uších tak, že jsem na rodiče musela křičet, protože jsem se neslyšela, jsem vyšla z letadla a oslnilo mě úžasné teplé slunce Francie. Na otázku, kam chci jít první, jsem našim odpověděla jasně a zřetelně:"EIFFELOVKA". Můj šestý smysl mě vedl různými ulicemi, potkávala jsem lidi v tom nejluxusnějším oblečení a s tím nejkrásnějším stylem.

Po pár minutách jsem tam došla. Stála tam ve své plné kráse, tyčila se skoro až do nebe a čekala na mě, ano pouze na mě, až si na ni sáhnu, až se jí dotknu. Bude pouze má, už ji nikomu nedám. Zamilovala jsem si ji. Přidala jsem do kroku, začala jsem běžet, ať jsem u ní co nejdřív. Ano, už jen pár metrů, ano, už jen pár centimetrů. Byla jsem od ní tak na půl centimetru a v tu chvíli jsem se zarazila, něco mě nechtělo pustit dál a všechno zčernalo. V mé hlavě začal znít pronikavý pisklavý zvuk a já otevřela oči.
Eiffelovka zmizela, zmizelo francouzské slunce. Zbyla jsem jen já, můj pokoj, můj budík a první školní den.

Ano nesnáším brzké vstávání.


Najednou mi v ruce uvízlo něco těžkého, lesklého. Něco o velikosti 20cm.

10. may 2013 at 21:46 | Megan |  My mind
22:33:00
Na okno dopadají těžké kapky deště. Venku po nebi létají krásné blesky. Sedím u stolu a jen poslouchám věty, které se ke mně dostávají skrz zavřené dveře. "Pojď sem, okamžitě si to pojď po sobě uklidit. Máš napsaný domácí úkol? A jsi normální?" Slova, která mě bodají více než tisícero nožů. A takhle to mám už 16 let. Každý den ta samá pohádka. Domácí úkoly! Úklid! Poslouchat! Ale aby mě někam pustili, to je ani nenapadne. Nesnáším to tady. Nejraději bych někam odešel, utekl od všeho tady a začal si žít svůj život. Bez všeho toho peskování, nadávek a hádek. Nechci na to myslet.

22:33:01
"Nemám na to sílu. Mám toho dost. Nezvládám to." Najednou mi v ruce uvízlo něco těžkého, lesklého. Něco o velikosti 20cm. Nebylo to ani moc těžké. Věděl jsem jasně, co udělám a byl jsem na to připravený. Venku stále hustě pršelo a blesky osvětlovaly oblohu. Nerozsvítil jsem v pokoji. Ještě by kvůli tomu přiletěl otec a řval by na mě, proč plýtvám elektřinou! A to bych už asi nezvládl.

22:33:02
Chytl jsem tu kovovou věc pěvně do rukou. Pasovala přesně. Otec má stejnou ruku jako já, takže nebyl problém mu to vzít z přihrádky ve stole. Podíval jsem se na tu krásnou pistol, která mi dřímala v ruce. Pomalu jsem ji nabil. Přiložil spoušť k hlavě. Byla studená, to jsem na spánku cítil. Ukazováčkem jsem stiskl spoušť a v hlavě se mi odehrálo mnoho příběhů. Viděl jsem sebe, jak jako malý sedím pod krásně nazdobeným a svítícím vánočním stromkem a rozbaluju dárky. Viděl jsem, jak jezdím na malém traktoru po bytě, a táta mě s úsměvem na tváři chytá. Po pár letech mě máma poprvé chystá do školy. Dává mi pusu na čelo a loučí se, se mnou. Jak mě učila řídit kolo, ze kterého jsem stále padal. Ne! Teď nechci umřít. Teď rozhodně ne! Ale už je pozdě. Rychlá, silná kulka vystřelila z hlavně pistole a prorazila lebku, silná bolest, která rázem přišla, mě oslabila. Kulka proletěla mozkem, a rychlostí blesku prostřelila druhým spánkem a skončila na zemi. V tu chvíli mé svaly přestaly fungovat. Hlava mi spadla na stůl. Srdce mi přestalo tlouct a pistol se už neudržela v mých prstech a upadla k zemi.

Příběh je do poslední tečky smyšlený. Jakákoliv podobnost je čistě náhodná.


Opustila tedy balení všech blbostí od parfému až po lesk na rty a zvedla telefon.

10. may 2013 at 21:44 | Megan |  My mind
Byl horký letní den a Karen se chystala jako každý pátek na velkou akci u nich na vesnici. Počasí přálo, tak se těšila jak malé dítě na Ježíška. V polovině balení věcí do kabelky se jí ozvala známá melodie "Where them girl" od Dacida Guetty a to znamenalo jediné, volá jí Jane, její nejlepší kamarádka. Opustila tedy balení všech blbostí od parfému až po lesk na rty a zvedla telefon.

"Ano? Příjem!" řekla jen, co zmáčkla zelené tlačítko.
"Mám pro tebe špatnou nebo dobrou zprávu, podle toho jak to vezmeš." Zakřičela na ní, na druhé straně telefonu Jane.
"Pokračuj…" řekla až zaraženým dechem Karen.

"Dnes na tu naši obvyklou páteční akci jde i Chuck. Ano ten Chuck, který se s tebou před rokem a něco rozešel." Snažila se to říct co nejopatrněji, ale stejně slyšela, jak její kamarádka na druhé straně těžce oddychuje.

"Chuck, Chuck, Chuck…Super. Tak se uvidíme na mostě. Pac a pusu." Zamáčkla hovor a plácla telefonem na neustlanou postel. "Bezva, Chuck jde na párty, mám křičet nebo se smát a skákat dva metry do vzduchu?" její otázka zůstala viset ve vzduchu.

Hodiny rychle uběhly a odbila devátá hodina, hodina kdy Karen opouštěla svůj byt a vydala se na most, kde se měla sejít s Jane. Měla menší zpoždění, tak přidala do kroku. Jane, už na ní netrpělivě čekala. Jen co došla ke kamarádce ta na ni hned vychrlila:

"Hey je tu Chuck, to už asi víš. Ale je tu s ním i ta jeho nádhera. Co má křivé nohy a kdyby jí někdo dal do zadku koště tak by mohla za sebou zametat, jak s ním kroutí."
Karen nedokázala na tohle nic odpovědět, začala se smát.

Zábava byla v plném proudu a Karen se stále ohlížela před sebe, za sebe a kolem sebe, jestli Chucka aspoň jedním očkem nezahlédne. Ale bohužel nikde nic, jakoby se vypařil. Když tu najednou se jí zdálo, že zahlédla jeho nos, ale to asi tak všechno. Vždycky měla jeho nos ráda, byl takový veliký, ale přesně se hodil k jeho obličeji. Kdyby měl takový malý pršáček tak by to nebyl on, ale na druhou stranu kdyby měl nos jak slonův chobot tak by to taky nebyl on. Prostě jeho nos patřil k němu. Musela se plácnout přes tvář, na co to myslí? Na nos?

Noc se chýlila ke konci a pomalu začalo svítat. Karen celou noc hledala Chucka, ale stále ho neviděla. Neužila si ani trošku zábavy, jen si trochu popovídala s Jane, ale tím to haslo.

Proč ale Karen i po tak dlouhé době žije ve svých snech, nikdo neví. Do snů utíká pořád, stále myslí na svého Chucka, ale měla by se probudit a vrátit se do reality.


Ještě za mnou zavolal „krásné pokoukání!“.

10. may 2013 at 21:42 | Megan |  My mind

Stejně jsem neměl co dělat, tak proč si nezajít do videopůjčovny pro nějakou romantickou komedii, zajít pro Andrey, lehnout si na gauč a udělat si romantický večer. Na nic jiného jsem neměl náladu a Andrey jsem už skoro týden neviděl, musela pomáhat v obchodě. Já za ní nemohl, protože jít do obchodu se spodním prádlem jsem se hodně styděl.
Tak jsem se vydal po známé ulici do jednoho zašlého obchodu s videokazetami. Díval jsem se po nějakém neurčitém filmu, protože, jsem neměl, vůbec tucha, co bych si půjčil.

"Promiňte, mohl byste mi poradit nějakou romantickou komedii na hezký večer s přítelkyní?!" zeptal jsem se ostýchavě toho individua, co si říkal prodavač.

"Tak na hezký večer s přítelkyní." Divně se usmál a podal mi jednu kazetu s neurčitým názvem a řekl, že tohle se hodí.
Neměl jsem na vybranou a film jsem si půjčil. Když jsem vycházel ze dveří, ještě za mnou zavolal"krásné pokoukání!". Nechápal jsem ho, asi byl na drogách.

Za chvíli jsem byl doma, podíval jsem se na hodiny a zjistil, že za 20 minut tady Andrey bude, tak jsem zrychlil, rozsvítil svíčky, postříkal pokoj voňavkou a čekal. Byla přesná, jen co odbila devátá hodina, zazvonil zvonek. Otevřel jsem dveře a pozval ji dál.

Posadili jsme se na náš úžasně malý gauč, kde se vlezou tak akorát dva lidi a stejně při tom musí být na sobě přimáčknutí. Pustil jsem film a čekal. Začínal nezajímavě, po pěti minutách se mi začaly potit ruce a cítil jsem, že to nebude jen tak ledajaký film. Po dalších pár minutách jsem zjistil, že můj pocit měl i svůj důvod. Hned jak tam jedna divná blondýna začala svlékat kalhoty nějakému chlapovi, jsem vystřelil z gauče a vypnul přehrávač. Nervózně jsem se podíval na Andrey, ale ta se na mě dívala úplně normálně.

"Ty jsi nám vypůjčil porno?" řekla s naprostým klidem.
"Já jsem to doopravdy neudělal naschvál…", třepal se mi hlas jako bych seděl na sekačce na trávu. "Já jsem si myslel, že je to romantický film, a ne tohle!"
"Ale to je v naprostém pořádku. Každý se splete." Řekla s takovým klidem, že se mi udělalo mdlo.

Tohle se mi nikdy nestalo a rozhodně za to mohl ten zfetovaný individua z obchodu.


Dívej se, ale dávej pozor na co.

10. may 2013 at 21:40 | Megan |  My mind
"Hele už tam budeme?"
vykřikovala malá Angie na svou starší sestru. Ta jí totiž slíbila, že jí dovede k jednomu užasnému obchodu s oblečením pro panenky, protože na něj viděla reklamu někde na internetu. Tak ji tam teď vlekla aniž by věděla kde přesně ten obchod má být.
"Počkej proboha. Už tam budeme neboj se."
snažila se Blair říct z tou největší jistotou kterou dokázala zahrát. Opravdu netušila kde se obchod nachází. Prošli asi deset bloků a stále nic. Manhattan byl velký ostrov a někde v tomhle chaosu by se ten obchod nacházet měl. Ha! Najednou Blair zahlédla velkou reklamu, která se tyčila nad jedním ze vchodů do nějakého domu. >Prodej panenek za rohem. Postupujte rychle.< Angie s Blair zrychlily svůj krok. Už zatáčely za poslední zatáčku a musely se rychle zastavit aby nenarazily do postarší paní. Když se podívaly dopředu uviděly asi kilometrovou řadu, která vedla přímo do vchodu na kterém bylo napsáno "DOLLYS"
"To si dělají srandu! Já tady dneska nechci vystát důlek. Chci svou panenku!"
křičela Angie na celé kolo. Blair si ji rychle vzala stranou a vysvětlila jí všechno co mohla.
"Víš Angie, reklamy jsou zrádné. Myslíš si, že když uvidíš na internetu nějakou malou ikonku na obchod nebo věc, tak ji hned dostaneš, ale bohužel ne. Jak vidíš tahle řada je moc dlouhá a panenky nebo jejich oblečky jim rychle dojdou. A když se dívám na ty ceny, které sice vidím jen tak z dálky. Nezdají se mi zrovna levné jak psali v reklamě. Tak pojď raději ti ten obleček na panenku ušiju."
Angie souhlasila a obě se vydaly domů.
Takže dívej se na reklamy, ale nevěř jim. Vydej se vstříc obchodům, ale pozor na řady. Dívej se ale dávej pozor co vidíš. :)

Lip Seduction Dermacol Click 01

10. may 2013 at 19:17 | Megan |  Recenze

Takže když máme dneska ten rtěnkový skoro maraton dáme si ještě jednu a tou bude všemi opjevovaná Dermacol Click.
Mám odstín první - 01. Hledala jsem ho už dlouho a k němu se váže vlastně taková menší story.

Před maturitním plesem jsem se dívala na všelijaké tutoriály o líčení a našla jsem jeden. Úžasnej.
Jenže, chtěla jsem ho mít dokonalý a naprosto stejný. Ale problém byl ve rtěnce. Prostě jsem nemohla najít stejný odstín. Procházela jsem drogerie a nikde nic! Narazila jsem na něj až v Sephoře u stánku YSL. Což, je pro mě zatím dost špatně dosažitelný produkt.
A jednou už vynervovaná, že to nebude dle mých představ jsem narazila na tuhle Dermacolku. Nikdy mě nenapadlo se podívat do jejího stánku a ono ejhle. Byla tam. A zrovna ta, kterou potřebuji. To byl snad zázrak.
A dokonce byla i matná, což je VÁŽNĚ ZÁZRAK, neboť všechny rtěnky co mám jsou se šimrem nebo většíma třpytkama. A to pak vypadám jak disco koule.

Takže ji teda mám a jsem za ni ráda. Používám ji dost často, protože není tak uplně nude ale lehce do růžova a když si nalíčím výrazně oči, stačí přetřít rty touhle rtěnkou a mám vystaráno.
I přes to, že je matná je docela hydratační a nezalézá do vrásek. Je na rtech příjemná a skvěle pigmentovaná.

Cenu si vážně už nepamatuji, ale rozhodně nebyla drahá a často bývá v akcích.


A co je na ni úžasného? To klikání! Toho se nemůžu nabažit. Klikám a klikám až to leze okolním lidem na nervy.

Což takhle dát si AVON?

10. may 2013 at 18:51 | Megan |  Recenze
Avon. Tuhle značku zná určitě každý. Takový ten katalog. Avon lady. A jede fáma o tom, že je to kosmetika vlastně jen tak do koše. Některé produkty jsou příšerné a člověk má po nich dokonce vyrážku. Je to pravda. Některé produkty jsou vážně na velké kulové. Ale dnešní článek bude o rtěnkách. Pár jich vlastním a můžu s čistým svědomím říct, že vážně špatné nejsou.

a hned na úvod bych se chtěla omluvit, za kvalitu fotek. Můj starý fotoaparát to už prostě nevezme. A barva se prostě zkreslí. Nesnáším to! Ale co se dá dělat. Ale nebojte, už se chystám na nějaký nový.

Jako první jde na scénu jedna kráska se jménem "Pink couture"
Na fotkách vypadá světlejší, ale nemá daleko do neonova. Na rtech udělá leký růžový film. Trošku zalézá do vrásek, ale není to žádná katastrofa.
Má v sobě lehké třpytečky, které jsou lehce nepříjemné když se dostanou do pusy. Tak nějak to mezi zubama skřípe, ale po chvíli to přestane.
Výdrž je taková průměrná, jídlo a pití zvládne, ale je potřeba ji kontrolovat a doplňovat.
Vytrácí se ze rtů rovnoměrně. Není to jako, že se vám z krásně natřených rtů staně něco jako růžový obrys rtů.

Její negativum je vysušováním. Ano docela hodně vysušuje. Rozhodně není hydratační. Možná to bude těma třpytkama.

Ale jinak ji mám ráda. Pěkná barva. Výdrž by se taky dala zvládnout.

Body: 8 z 10.

---název---

---swatch. Opravdu je barva trošku více neonková.---


Pod perexem další dvě Avon rtěnky. :) Další...

My favourite youtubers

10. may 2013 at 16:53 | Megan |  Videa
Portál YOUTUBE zná určitě každý. A na něm mnoho cideí, který každý z nás určitě sleduje. Já vám dnes chci sepsat kanály mých nejoblíbenějších youtuberek.
dm_mystery_04
DSC_0029

---bohužel bez fotky---

Miniatura


Miniatura


Každá z nich má něco do sebe. Jedna podává svá videa vtipně. A ta druhá zase profesionálně. Pokaždé si na ně udělám čas a podívám se na jejich videa.


Megan

Acne Foundation Routine Flawless Skin

10. may 2013 at 16:12 | Megan |  Videa

Co dokáže make-up
Nad tímhle videem si lámu hlavu už delší dobu. Make-up je prostě zázračný a každý si může říkat co chce. Je důležité se v něm cítit dobře a přirozeně. I dívky, které nemají porcelánovou pleť darem už od narození mají možnost vypadat jako panenky. Jako panenky a ne jako umělé barbienky, na kterých jde vidět, že make-up na sebe házely zednickou lopatou :)


Megan

Welcome in my mind.

10. may 2013 at 16:01 | Megan |  My mind
Large

Ahoj, jsem Megan.