close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

May 2013

Jak nenanášet brozner (Stream.cz)

18. may 2013 at 15:40 | Megan |  Videa
Tohle video je opravdu mimo mé chápání. Vždycky jsem si myslela, že bronzer je na konturování obličeje a nanáší se středním zkoseným štětcem POD lícní kosti a pod čelisti. A menším štětcem na hrany nosu k zůžení. A ještě lehce kolem partií vlasů kolem ucha. Ale tohle? Velký štětec na pudr. Házení bronzeru sem a tam abych vypadala jako flekatý dalmatin? No posuďtě sami.
Mimochodem jde o video ze Stream.cz kde účinkuje odborná poradkyně nebo kosmetička. Hgg?!

Miss Sporty - So Matte Perfect Stay 001 Light

18. may 2013 at 14:31 | Megan |  Recenze
Co říct na začátek téhle recenze? Odstín light? Vážně? HA HA HA!
Tenhle pudr jsem koupila jen ze své škudlivosti, protože byl levnější než od Dermacolu (ten co voní jak vanilka). Ale udělala jsem velikou chybu! Jen co jsem si ho doma zkusila vypadala jsem jak POMERANČ. Protože tohle vážně není odstín light, ale odstín orange!
Nechápu jak tohle může být nejsvětlejší odstín, to mi vážně hlava nebere.
Přemýšlela jsem tedy, co bych s tímhle pudrem který mi naprosto nesedí udělám. Nejspíš ho dám mamce, pomyslela jsem si, ale nakonec jsem ho zkusila jako konturovací pudr a je vynikající. JE sice trošku oranžový, ale ne zase uplně když se dá jen pod lícní kosti. Tak vypadá přirozeně.
Takže tenhle pudr vážně není pro bledulky jako jsem já a rozhodně to není světlý odstín. Tak kdybyste náhodou taky škudlily tak neškudlete a kupte si klidně svůj oblíbený pudr i když je o 10kč dražší. Chápete 10 Kč. :D
Já vím, že na téhle fotce nevypadá vůbec tmavě, ale věřte mi. Je!
Tady vidíte jak valký rozdím v odstínech to je. Dermacol je to odstín číslo 2. A Miss Sporty teda 001 Light.

Color Tattoo 24HR - 05 Eternal Gold

18. may 2013 at 14:23 | Megan |  Recenze
Asi před týdnem jsem si to naštrádovala do DM drogerie abych dokoupila chybějící věci. Makeup mi došel a pudr jsem už taky neměla. Ale už dlouho jsem měla počíháno na tuhle Color Tattoo! Užasná zlatá barva mě hned uchvátila!
Tak jsem si ji teda koupila a donesla domů. Ale koukala jsem po ní pěkně dlouho, ale nakonec skončila v košíku.

Cena byla okolo 150Kč takže to bylo docela v pohodě, ale očekávala jsem od ní asi mnohem víc. První nanášení nešlo zrovna nejlépe i když jsem pod ní měla bázi tak se hrudkovala a mizela ve vráskách a byla taková fujtajbl! Ale po dalším nanesení tohle už nedělala a byla v pořádku.
Teď ji nanáším lehce a zafixovávám jí ještě zlatými stíny od Miss sporty. A je to žůžo labůžo!
Výdrž, no co o tomhle mám říct je dokonalá vážně vydrží všechno. Když jdu večer na akci a nanesu si tyhle stíny vážně vydrží bez hnutí na oku celou noc a i když se za to stydím ale občas není nálada si v noci odličovat oči, mám je na očích ještě ráno. Takže skvělé!
Takže vážně doporučuji tuhle koupi. Možná jsem měla nějakou špatnou šarži nebo byly stíny na povrchu divné možná suché. Ale teď už jsou vážně v pořádku a krásně drží. Jako každé Color Tattoo!

Rozhovor - MsBajuskaaa

16. may 2013 at 17:12 | Megan |  My mind
Miniatura
Miniatura
Přináším vám můj první rozhovor s touhle úžasnou, vtipnou a strašně moc sympatickou youtuberkou. Snad se vám bude líbit a něco vám to dá. :)

1.Jak jsi se dostala k natáčení videí?
Ráda jsem sledovala videa o kosmetice na youtube a chtěla jsem to zkusit taky. Po několika pokusech nanečisto jsem nahrála své první video a čekala na reakce. (Čekala jsem skoro 2 týdny :D)

2.Proč tě to baví?
Protože make-up a kosmetika mě baví a navíc jsem silnej extrovert. Taky jsem často mluvila sama pro sebe, tak teď to můžu dělat taky a ještě se u toho natáčet. :D

3.Co pro tebe znamená líčení?
Líčení je pro mě druh sebevyjádření a zábavy. Něco, do čeho když se pustím, tak chci aby bylo perfektní. :)

4.Tvoje největší chyba v líčení?
Nevím, jak na tuhle otázku odpovědět. Chyba, kterou jsem dělala, bylo asi, když jsem si líčila jen spodní water line a myslela jsem si, že jsem děsně krásná. :D

5.Co ti opravdu v líčení jde?
Nevím, jestli mi v líčení něco opravdu jde. Ale, když už se ptáš, vybrala bych asi klasické kouřové hnědé líčení, mám v něm praxi.

6.Točíš úžasná videa, kde na ně bereš inspiraci?
Děkuju moc, všechny tak úžasná nejsou. A inspirace je moje aktuální nálada, to jak se zrovna cítím je i ve videu. Zajímavé je, že většina těch šílenejch videí vznikla, když mi zrovna moc dobře nebylo.

7.Která je tvoje oblíbená youtuberka?
Z českých youtuberek je to moje "svatá trojice" - AdelaZemkova, Lola the Frenkies girl a Flabgee. Jsou to holky, který jsou mi nesmírně sympatický a jejich videa jsou profesionálně provedené. Ze zahraničních je to Grav3ardGirl, MissGlamorazzi, ItsJudyTime a mnoho dalších. :)

8.Kdo je tvou inspirací?
Zákeřná otázka. Snažím se být originál, což je v tomhle odvětví ale v podstatě nemožné.

Moc děkuju Bajusceee za poskytnutí odpovědí. Velice mě to potěšilo a snad to potěší i vás. její odpovědi jsou skvělé a originální. :)
btw: spodní water line, to je prostě nejvíc ghh! :D

Outfit - 14.5.2013

14. may 2013 at 17:42 | Megan |  Fashion

Můj dnešní outfit byl takový ležérní. Jela jsem dopoledne do města tak jsem se oblékla tak nejak normálně.
Oblékla jsem si své oranžové tílko z Tally Weijl a k tomu šedé legíny z Pantaloonu. Tahle kombinace šedé a růžové se mi líbí. Nahoru jsem si hodila ještě modré sáčko taky z Pantaloonu. Je to sice takový nijaký obchod, ale občas tam mají hezké a levné věci.
Jako boty jsem si vybrala pohodlé Nike. (Mám trošku jiné. Plátěné s malým zeleným znakem nike na patě).
Kabelku jsem si vzala jako obvykle svou oblíbenou červenou. Vejde se do ní tak akorát věcí, které jsem potřebovala. (Pití, otázky k maturitě, peněženka, mobil. A ještě tam zyblo plno místa.)
Mé prstýnky které nikdy nesundávám jsem měla samozřejmě taky. Střbrný od mého muže a zlatý od babičky k narozeninám. :)
Nehty jsem zalákla korálovým skoro neonkovým lakem. Použila jsem svůj obvyklý makeup s růžovými očními stíny a balzámem na rty.
Vlasy jsem svázala rychlým culíkem a dala do něj črvenou květinu z Orsay. A na oči nahodila černé brýle z New Yorkeru.

Cítila jsem se v tom dobře a o to šlo. Sáčko pomohlo před raní zimou a jak se odpoledne trošku oteplilo, shodila jsem ho a dala do tašky. Říkala jsem, že se tam vleze hodně věcí. ;)

Balzámy na rty aneb mažeme a mažeme. Část 1.

13. may 2013 at 18:35 | Megan |  Recenze
Takže tenhle článek bude o mých balzámech na rty. Jaký na ně mám pohled a jeslti vůbec něco dělají. :)
Hned na začátku bych se chtěla omluvit za kvalitu oněch balzámů. Jsou některé už skoro vypotřebované, ale abych vám ukázala všechny a napsala všechny dojmy, tak jsem vyfotila ty co mám. I když některé vypadají, tak jak vypadají.

Jako první tady máme obyčejný balzám Lazell. Byl koupen v takovém to menším obchůdku našich východních přistěhovalců. (Nerada říkám ťamani :D). Cena se pohybovala okolo 10 Kč. Byla to taková poslední záchrana kdy jsem nic jiného neměla. Vybrala jsem si jahodovou příchuť. Na příčuch je to hezká jahodová vůně a tyčinka je taková lehce červená a i nějaká ta pigmentace se tam objevuje.
Když si balzámem natřebe rty budete je mít takové svěží červené. Jakoby jste si na ně dali lehce červenou rtěnku.
Hydratace se moc nekoná, ale zase nevysušuje. Je to taková vážně poslední záchrana když nevíte co by.

Další na řadě je všem dobře známé Labello. Tentokrát Labello EXTREME ALPIN. Kupovala jsem si ho v těch největších mrazech, kvůli jeho SPF 30! Doufala jsem, že ho využiju, ale to se nekonalo. Na rtech udělal takový nehezký bílý povlak a vypadalo to vážně no. Špatně!
Ale na hory se hodí, kde obličej stejně schováte pod šálu, helmu, brýle a všechnu tu výbavu. Když byly ty největší mrazy tak jsem ho tedy vytáhla, namazala rty i když byly bílé a schovala je pod šál. A vážně pomohl.
Od balzámu na zimu chci to hlavní - Ochranu. A ona tam vážně byla. Normálně jsem přišla domů s vysušenými rty, ale Labello mi pomohlo. Přišla jsem domů smyla ten bílej blivajs a rtíky byly krásně vysušené. Takže trefa do černého. Jen škoda toho bílého povlaku.
Cena se pohybovala okolo 30-40 Kč.

Outfit - Summer time

12. may 2013 at 13:30 | Megan |  Fashion
Dnešní módní kombinaci jsem zvolila v korálové a broskvové barvičce. Na nějaké to krásné slunečné odpoledne je to ideální. Projasní to celé tělo a určitě to bude každé slušet.
Šaty jsou jednoduchého střihu s krajkou a kolem pasu tenký hnědý pásek.
Boty jsem zvolila pouze sandálky. Protože, proč se pařit v horku v uzavřených botech.
Kabelku jednoduchou, malinkou. Přece sebou normální člověk netahá celý pokoj.
Náramky světlých a veselých barev.
Nehty jsem zahalila do krásné nude barvičky. Na rty jsem použila rtěnku "moje rty ale lepší". A nakonec proti sluníčku hezký klobouček.

Takže snad jste se inspirovaly. Určitě si některé věci z tohohle pořídím. Jsem šatový maniak, tak věřím že v brzké době nějaké ty šaty přijdou do mého šatníku.

Wishlist - Květen 2013

12. may 2013 at 13:25 | Megan |  My mind
Takže tady máte můj menší Wishlist. Což jsou produkty, které bych si v blízké době chtěla pořídit. I když, abych měla pravdu na některé produkty nebudu mít peníze ani za milion let, ale proč si nedělat naděje že?

Color Tattoo: Tak ty zná snad každý. Krásně máslové oční stíny, které vydrží na očích 24h. A to vážně vydrží! Zatím vlastním pouze modrou verzi, ale už hážu očkem po zlaté a nové modré a růžové. (V akci s Maybelline Rocket volum) Takže snad se mi poštěstí a dostanu je.


Gabriella Salvete STARS: Tak tyhle laky jsou podle mě naprosto, ale naprosto dokonalé. Jeslti jste četli mé tagy tak jste určitě zjistili, že lakování nehtů je moje velká závislot a hledám stále a stále nové laky. A tyhle mě vážně uchvátily. Udělají na nehtech takový krásný povlak. Vypadá to jako písek. Určitě jste to už viděli.
a zrovna na tuhle barvu mám počíháno.


My outfit on POLYVORE

11. may 2013 at 23:21 | Megan |  Fashion
Zabrousila jsem po dlouhé době na stránku www.polyvore.com. Mám ji ráda, dost se tam vyřádím a zaženu nudu. Dneska bych vám chtěla ukázat něco co jsem dnes večer vymyslela a docela se mi to zalíbilo.

Boty: Jeffrey Cambell Lita Royal. Tyhle boty jsou legendou! Naproto je miluju. Jednou si je prostě pořídím i kdybych na chleba mít neměla! Jsou dokonalé a přepychové. A zrovna tyhle Royalky!

Top: Vogue Chic Turndown Collar Pearls Lace Flower Sleeveless Chiffon Blous. Nevím proč jsem si vybrala zrovna tenhle top. Ale byl prostě pěkný a zaujal mě. Už dlouho s epo nějakém takovém poohlížím a stále nemůžu najít. Štve mě to!!!

Šortky: Vintage short. Jsou pěkný, dokonalý a úžasný. Bohužel že na takové šortky nemám nohy a ani zadek. Hgg! Prostě nemám dlouhé nohy jak modelka! Se svými 160cm to moc nejde. Moc muziky z toho nebude.

Kabelka: Giuseppe Zanotti. Tak tuhle kabelku jsem použila jen kvůli tomu, že jsem nevěděla jakou jinou tam dát, ale řeknu vám. Líbí se mi. Viděla jsem podobnout v gate. Akorát měla na sobě ze cvočků britskou vlajku a měla popruh ze zlatého řetízku. Oh! Prostě si ju koupit musím! Je to takový správný kontrast k tomu co nejraději nosím. :)

Takže snad se vám můj dnešní noční výběr líbil. Tenhle outfit se líbí třeba na denní nošení nebo na nějakou akci nebo posezení v baru s přáteli.

TAG - Blogerská prokrastinace

11. may 2013 at 20:54 | Megan |  My mind

Large
1. Jaký "beauty regime" (kosmetický úkon?) děláš jen zřídka?
Zřídka? Nejspíš stříhání konečků vlasů. To opravdu nedělám! Nikdy jsem to snad nedělala. A stydím se za to, potom ty moje vlasy vypadají jak vypadají. :/

2. Myješ pravidelně své kosmetické štětce?
No pravidelně se říct nedá, ale snažím se co nejčastěji. Nemám určené dny kdy se štětce myjí. Prostě když už si na to vzpomenu tak to udělám.
A nejraději je umývám v misce s jarem a olivovým olejem :) Krásně je to vyčistí. A dokonce i uvnitř a olej ze štětinek udělá takové hedvábí. Ňami!

3. Jak dlouho jsi schopná chodit s oprýskaným lakem na nehtech?
Moc dlouho ne! Nesnáším to. Lakování je taková moje droga, takže oprýskaný lak se na mě moc nevidí. Jediný čas kdy může být jsou zkoušky nebo dny kdy jsem ve stresu, to si své pěstěné nehtíky začnu odlupovat sama a to potom nevypadá vůbec hezky. :(
4. Jak dlouho odkládáš nákup nového kosmetického přípravku, přestože ho nutně potřebuješ?
No podle toho o co se jedná. Když jde o odličovací mléko tak to se kopu hodně dlouho. Vždycky ho přišlouhnu mamči a ta se pak diví, že jí nějak rychle ubývá. :D Megan je mrška!
Ale když se jedná napříkad o makeup nebo řasenku tak to letím hned jak mám čas. Bez toho vážně nemůžu existovat.

5. Nejhorší kosmetický přestupek/hřích?
Přestupek nebo hřích? Nejraději bych si nafackovala za každou pohýřenou noc a spaní s makeupem bez odlíčení. To jsem pak sama na seba naštvaná a moje pleť mi to taky nedaruje. Vždycky se mi oplatí takovým krásným návštěvníkem jménem beďar.

6. Nějaká nekosmetická činnost, kterou neustále odkládáš?
Dost často jsem odkládala učení. Skoro celou střední školu. Taky to teď před maturitou vypadá! Stydím se za sebe, ostatní to skoro už umí, ale já už taky. Udělala jsem si konečně plán a učím se podle něho.
Ale hodně často odkládám třeba uklízení, však když je něco na zemi tak to snad překročím ne? Nejsem lenoch. :D

7. Když se jdeš bavit, necháváš úpravu zevnějšku na poslední chvíli?
To rozhodně ne. Zbožňuju líčení a zkoušení nových kreací a hlavně na nějakou akci. Líčím se hodně brzo, možná až příliš. Ale proč ne? Vždyť to přece vydrží. :)

8. Umíš dodržet zákazy nakupování (Project 10 pan apod.) ?
No podle toho na co.

9. Jak organizovaná je tvá makeup sbírka a sbírka laků?
Celkovou kosmetiku mám v jednou určitém šuplíčku. Makeupy na jednom místě a laky zase na druhém. Vyrobila jsem si na to zvláštní krabičku se "šuplatama". A tam vždycky najdu vše co potřebuji.

Propadák - Avon Care Light moisture with cucumber and green tea

11. may 2013 at 20:23 | Megan |  Recenze
Propadák a velký. A to rozhodně o moc produktech neříkám. Ale jak se říká i mistr se někdy utne a tohle byl tada velkej "ut"

Tenhke krém-gel má být na mastnou pleť a má ji zmatnit. Ale jediné co mi udělal byla červená vyrážka a svědění obličeje. Možná mám alergii na některou z jeho složek, ale tohle se mi vážně nelíbí. Od krému očekávám nějakou funkci. Sice nebyl moc drahý, nějakých 69Kč se vsákne, ale i tak jsou to vyhozené peníze, ale co teď s tím? Dát to někomu jinému, ale co když mu to taky sedět nebude, to by byl dárek za všechny prachy. A to doslova. :D

Tak a nějaké informace:
Balení má 100ml, což není zas tak moc na to aby se to spotřebovalo, ale to svědění a štípání?
Má být s okurkou a zeleným čajem. V§ni má docela příjemnou. Konzistence taky. Rychle se vsakuje a je takový světle zelená. Takový světlý brčál.

Párkrát jsem ho ještě zkoušela, protože já mu chci dát šani už jen kvůli té jeho vůni. Vyrážka se sice nekonala, ale svědění a štípání tu bylo zase. Proč? Proboha proč?! Čím jsem si to zasloužila.
Ale já mu nedám pokoj. Znovu ho budu zkoušet, protože sice štípal a dělal neplechu, ale na druhou stranu vážně zjemňoval a zmatňoval pleť. Nakonec. Po delší době. :(

Co bych k němu ještě řekla. Musím zjistit čím to bylo, ale možná někomu bude sedět. Mě teda moc nesedl. :)

Body: 2 z 10. (Aspoň za ten účinek)

Další fotky

TAG - 10 otázek

11. may 2013 at 19:53 | Megan |  My mind

Large
1. Díky kterému produktu se cítíš milionově?
Milionově? To je těžké. Nejspíš nějaká pořádná rtěnka. Když si dám svou milovanou korálovou nebo světlounce růžovou. Cítím se eňoňuňo!

2. Jaké je tvé tajemství péče o pleť?
Čistit, pečovat a krémovat. Rozhodně!

3. Poděl se o tvé tajemství krásných vlasů.
Kéžbych měla krásné vlasy. Ale i tak. Nikdy v životě si je nebarvit. Zůstat na své barvě. Každý chemický zásah ničí vlasy a žádné srajdy na vlasy je nevrátí do normálu. Ale když už i já mám poškozené vlasy barvou a peroxidem. Používám hodně masek. Hlavně domásích z olivového oleje! Ty jsou mňamka. Ale pečovat o ně. Hlavně péče. Mýt pořádným šamponém, používat kondicionéry a masky.

4. Jaké je tvé dietní pravidlo, které nikdy neporušuješ?
Porušuju snad všechny. Ale nechodím často do fastfoodu. Tak to se dá počítat. Ale občas tam zajdu. Nejsem bez chyby. Stydím se.

5. Nejaké tipy na cvičení?
Najděte si něco na youtube. Body building. Cokoliv a začněte. Já bych měla už taky začít. :D

6. Který parfém je tvá tajná zbraň?
Tajná zbraň. Já nevím. Asi každý co mám. Můj muž miluje melounový Avon. A to je tajná zbraň na něho a to mi stačí.

7. Který kousek tvého šatníku způsobí, že se lidem otáčejí hlavy?
Netuším. Ale jsem maniak na šaty a podpatky. Takže když si obleču nějaké své suprčupr šaty a podpatky, které mé okolí nechápe. Tak věřím, že někdo by se i otočil. :P

8. Jaký je tvůj největší poklad mezi šperky?
Řetízek a s ním i přívěšek od mého muže. Nedokázala bych si bez něj dokázat den. A kdybych ho ztratila tak to bych si dala.
9. Čí styl miluješ?
Nemám vyloženě danou osobu. Ale líbí se mi styl Demi Lovato, Ashley Benson a podobných. Třeba v seriálu Pretty Little Liars se oblékají dokonale. To záleží na tom jakou mám právě náladu. Nenechávám se ničím ovlivnit. Chodím v tom, co se mi líbí.

10. Řekni něco, co se o tobě neví.
Ale to potom budete vědět. ;)


Buďte šťastní, protože vlak života se nikdy nezastaví a jednou dojede do své konečné stanice.

11. may 2013 at 19:39 | Megan |  My mind
Large
Nedávno, no vlastně to ani tak nedávno nebylo mě napadla jedna myšlenka. A to ta, jak rychle se člověk mění, jak rychle mění své zájmy a lidi kolem sebe. Jak ho najednou zajímá něco jiného, jak má postupně kolem sebe jiné věci a řeší jiné situace. A tak to běží rychlostí blesku dál a dál. Stále se vyvíjí a stále vnímá nové věci. Učí se novým věcem a má své vlastní zkušenosti.

Začneme od začátku. Představte si sami sebe jako malé dítě. Malou holčičku nebo chlapečka. Hrajete si se svými hračkami a neřešíte žádné problémy, jste jen vy a vaše představivost. To jak si vymyslíte, která panenka bude dělat tohle a které auto nabourí a vzápětí jako kouzlem bude opět opravené. Je to stále o tom jednom, ta dětská nevinnost!

V zápětí přijde puberta a my myslíme pouze na to jak se předvést a kolem nás jsou holky a kluci stejného věku zkoušející nové věci. Máme rádi adrenalin a zkoušíme i věci, které jsou zakázané. K nám jdou jen informace, které náleží našemu věku. A s námi rostou i naši přátelé. Jsou stále v našem věku. Nikdo se přece nemůže opozdit :)

A přichází dospělost a s ní i určité povinnosti. Už neřešíme to, proč je ta holka taková ap roč ten kluk udělal tohle. Najednou se k nám nesou informace typu. Jeslti někdo udělal maturitu. Jeslti se dostal na vysněnou vysokou školu. A jednou přijde i věc jako třeba těhotenství kamarádky. A už je to tady. Věci které připlují jako voda a ani je nečekáme. Jsou to věci, na které nejsme pomalu ani připraveni. P5ed chvílí jsme byli děti, které neřeší nic krom sebe a svých hraček. A najednou je tady škola, rodina, přátelé a děti. Všechno se to začne prolínat a my začneme řešit a vnímat jiné věci.

Vlak života uhání dál a dál. Jsou nám kladeny pod nohy nové a nové překážky, které buď zvládneme nebo obejdeme. Řešíme každým dnem nové zápletky a hledáme nové řešení. Každým dnem se snažíme být lepším člověkem. Ale život jde dál, musíme si ho užívat naplno. Nesmíme se upnout jen na jedno období života ve kterém žijeme. Musíme vzpomínat na minulost i předpovídat budoucnost. Musíme si vzpomenout na to jak jsme byli dětmi. Na chvíli se vrátit do svých dštských let. Nebo si na chvilku sednout a popřemýšlet o budoucnosti. Například o tom co budeme dělat ve stáří. To přece není zakázané, každý člověk si může dělat co chce a nesmí se ohlížet na názory ostatních. :)


Buďte šťastní, protože vlak života se nikdy nezastaví a jednou dojede do své konečné stanice.


TAG - Poznej mě blíž

11. may 2013 at 19:25 | Megan |  My mind
Large
1. Jsou tvé vlasy od přírody rovné nebo vlnité?
To záleží na situaci. Vážně si to nepamatuju, ale na starých fotkách mám vlasy spíše rovné, ale časem se začaly trochu vlnit. Bylo to hlavně důvodem toho že konečně rostly. Jako malá jsem měla vlasy vždycky krátké a na kluka (nesnášela jsem česání a tak to dopadlo). Ale teď je mám dlouhé a česání miluju. :D Takže něco mezi. Ani ne uplně rovné, ale ani ne uplně vlnité. Zlatá střední cesta.

2. Barvíš si vlasy a jak často chodíš ke kadeřníkovi?
Barvím si vlasy, ale pouze u kadeřnice. Mám blond melír, který se za pár okamžiků (pár dní) změní na celkový blond. Juchů. chodím ke kadeřnici podle potřeby, jak je potřeba doplnit barvu a odrosty zajdu k ní. Někdy je to cca za 3 měsíce někdy i dřív. Podle toho jak si moje vlasy rozhodnou růst. :D

3. Nosíš ten samý účes každý den nebo si s vlasy vyhraješ?
Ráda si vytvářím různé účesy. Před odchodem vem vytvořím hned několik, ale stejně to vždycky dopadne stejně. Rozpuštěné vlasy na jednu stranu nebo drdol alá bobek.

4. Děláš si svoji vlastní manikůru a pedikůru nebo chodíš do salonu?
Miluju lakování nehtů tak proč bych tu radost měla přenechávat nekomu jinému?

5. Jak často měníš laky na nehty?
Podle toho jak mi lak vydrží nebo na jakou barvu mám právě náladu. Jednou jsem si měnila lak třeba každý den, ale to potom ten odlakovař ničí nehty. Hgg!

6. Lakuješ si nehty na nohou i v zimě?
Rozhodně. Sice v zimě na to trochu kašlu. Proč si je lakovat když je stejně nikdo neuvidí. Ale na léto, to je jiná. Jak jsem psala výš. Je to závislost!

7. Jako dlouho ti ráno trvá, než se nalíčíš?
Podle toho v kolik vstanu a kolik mám času. Někdy zaspím a dokážu se nalíčt za 5 minut. A to tak, co bych stihla za 15 minut. záleží na situaci. Ale dokážu se líčit klidně i hodinu. Když je čas.

8. Líčíš nejdříve oči nebo tvář?
Vždy začínám obličejem. Báze, makeup, pudr, báze pod oční stíny, stíny, kontury, tvářenka a balzám nebo rtěnka. To je takový klasický rituál. Nědokážu si představit, že bych to dělala nějak jinak.

9. Jak často nosíš umělé řasy?
Zkoušela jsem to párkrát a není to nic příjemného. Buď byly špatné nebo nevím. Pořád mi padaly a pořád jsem je před očima viděla. Bylo to nepříjemné,

10. Líčíš se každý den?
Každý den to je až moc přehnané. Jen když někam jdu. Třeba když jsem o víkendu doma dokážu být celé dny bez makeupu. Aspoň si ta pleť trošku odpočine.

TAG - 40 kosmetických otázek

11. may 2013 at 18:59 | Megan |  My mind
Large
1. Kolikrát denně si čistíš pleť?
Musím se přiznat. Často na čištění pleti zapomínám. Ale jen ráno. Večer si tu pleť prostě musím vyčistit. Jít spát s nánosem makeupu je nepřípustné. Když se nepočítá vrácení se z akce v brzkých ranních hodinách, ale nejraději bych si za to vyliskala. :D

2. Jaký máš typ pleti?
Nejspíš smíšenou. T-zónu mám mastnější a ostatní části sušší. A s tím je občas kříž.

3. Který produkt momentálně používáš na odlíčení/čištění pleti?
Čistící hydratační mléko Lirene Beauty care.

4. Používáš peeling?
Jé a hodně. Mám dva, které stále obměňuji. Jeden od Oriflame a druhý od Vichy. Oba dva takové zelené. Používám je asi jednou za 14 dní. Častější používání podle mě poškozuje pleť. A není potřeba pořád peelingovat. :)

5. Jaký pleťový krém používáš?
Stydím se podruhé. Nepoužívám klasický pleťový krém. Nejlepší variantou pro mě je modrý krém od Nivey. Na co platit za nějaké suprčupr krémy za stovky a stovky peněz.:) Tohle je vážně vystačující.

6. Máš pihy?
Nemám.

7. Používáš oční krém?
Nepoužívám, ale jak se tak dívám do zrcadla. Měla bych začít. :D

8. Máš nebo jsi někdy měla problém s akné?
V pubertě to bylo strašné! To bylo utrpení. Celý obličej jak cedník. Vypadala jsem jakobych měla celopubertálně neštovice. Ale naštěstí se to vyléčilo.

9. Jestli ano, co ti nejvíc pomohlo?
Hormonální antikoncepce. Říkám to nerada, ale zkusila jsem tolik olejíčků, takových všelijakých srajd na obličej a jediné co pomohlo byla fakt antina.

10. Jaký makeup momentálně používáš?
Makeupů mám plno, ale nejvíce používám Rimmel Match Perfection, Dermacol Cover a Dermacol Caviar..
11. Jaký korektor používáš?
Dermacol Cover. Já vím, není to corector ale makeup, ale proč ho nepoužívat i tak. Je to snad někde vyryto do kamene?

12. Jaký máš barevný tón pleti?
Jó to by mě taky zajímalo. :D

13. Co si myslíš o umělých řasách? Používáš je?
Umělé řasy jsou fajn na nějakou akci. Třeba ples, ale na normální nošení jsou příliš i kdyby měly být decentní. Podle mě to hodně ničí vlastní řasy. To lepidlo a všechno. Hgg!

14. Věděla jsi, že by si měla měnit řasenku každé tři měsíce?
O tom jsem už slyšela, ale bohužel nejsem tak bohatá abych ji měnila co 3 měsíce. :D Přiznávám se, dlabu a dlabu svlou řasenku tak dlouho dokud uplně nevyschne.

15. Jakou značku řasenky momentálně používáš?
Maybelline Ona by One.

16. Drogerie nebo parfumerie?
Drogerie. v mém okolí žádná parfumerie není, tak mi nic jiného nezbývá.

17. Využila jsi někdy služby profesionální vizážistky?
Ne, ještě jsem takové možnosti neměla.


Miss Sporty-Lasting colour maxi brush. Up to 10 days, č.7

11. may 2013 at 18:17 | Megan |  Recenze
Dneska se zaměříme na lak od Miss Sporty. Ano každý kdo uslyší název téhle značky si představí takový ti shity, které skoro nic nevydrží a jsou strašně levné. Taky jsem si to myslela. A myslím si to stále, al epouze na některé produkty. Makeupy jsou spíše jako krémy s malým nádechem bez nějakého krytí. Tužky na oči jsou tak na vyhození do koše. A doteď jsem si tohle všechno myslela i o lacích na nehty. Jejich cena 29Kč je vážně malá a zároveň jejich kvalita je překvapující.
Omlouvám se za kvalitu fotky. Já nehty vážně fotit neumím a mám je ještě krátké. Na praxi jsme nemohli mít dlouhé nehty a ještě neměly čas dorůst.

Krytí je skvělé. Sice po první vrstvě prosvítají konečky nehtů, ale druhá vrstva to prostě dokonale zakryje a nejde vidět nic. Jen ta krásná barva. Já jsem si vybrala číslo 7, v lahvičce vypadala jinak než na nehtech, myslela jsem si, že to bude tmavší růžová a ona se z ní vyklubala skoro neonová barvička. A vůbec mi to nevadí. Nemám sice ráda neonové barvy na tričkách, kraťasích. To pak člověk vypadá jak semafor a svítí na kilometry daleko a to je fakt něco pro mě. Hgg! Ale na nehtících mi to vůbec nevadí, je to docela příjemné. Taková barvička přímo na jaro-léto.

A výdrž? Ta mě docela překvapuje. Je pravda že pod i nad barevným lakem mám zpevňující lak od Miss Sporty Nail Expert Manicure Strong Growth (+ vitamin A a calcium). Je to takový dvousložkový lak. S růžovým gelíkem a průhledným lakem. Je potřeba to před použitím přotřepat. (To je docela stranda) Nikdy jsem nic podobného neviděla. Taky jsem tomu laku na začátku nevěřila, ale překvapil mě.
Ale zpátky k věci. Výdrž samotnou řešit moc nemůžu, ale společně s tímhle zpevňovačem je vážně super. Umývala jsem si s ním vlasy, nádobí, uklízela jsem pokoj a dokonce sázela brambory :D. A vydržel! Nepočítám malé odchlípení konců nehtů, to se dá hned napravit. Ale obvykle mi ten lak z nehtu sleze uplně celej. Ale tento vydržel. Což je oproti jeho ceně vážně překvapení! ;)

Poslední slova bych chtěla věnovat štětečku. Ten je opravdu tlustý a nehet nalakujete opravdu rychle a přesně.
Takže tenhle lak rozhodně doporučuji. Jeho cena a kvalita ja skvělá.

Body: 10 z 10 :)

Další fotky pod perexem.

Červený kabát, zadní sedadlo. MADS! Zakřičel jsem do větru její jméno.

10. may 2013 at 21:58 | Megan |  My mind
Nebylo to tak dávno co jsem ji poznal, poprvé uviděl a promluvil s ní. Ještě teď to mám v živé paměti. Sice to tak strašně bolí, ale byla to jediná dívka se kterou jsem si nejvíc rozuměl.

Když tak přemýšlím, bylo to před více jak rokem, ale mě se to zdá jako včera. V ten den jsem nestíhal do školy. Já vlastně nestíhal nikdy, ale dnes to bylo příliš. Ujely mi všechny autobusy a to mi jich jede dost. Musel jsem půl hodiny čekat na další a mezitím jsem přemýšlel nad tím, jak bude učitel zase vyvádět, že jdu pozdě. A bez úkolu, sice jsem na něj měl tu půlhodinku čas, ale mě se prostě nechtělo. Sedl jsem si na lavičku a čekal na další autobus.

Tentokrát to nebyl ten vesnický autobus jako obvykle. K zastávce se řítil světle modrý autobus s velkým nápisem MHD PARIS. Nemám rád "MHDéčka" jsou v nich nacpaní lidé, nemůžu se tam nikdy ani hnout. Ale tentokrát byl poloprázdný, možná to bylo tím brzkým časem. Asi o půl 9 jezdí málo lidí. Zastavil přímo předemnou, orazítkoval jsem si jízdenku a šel dál do vozu. A v tu chvíli jsem ji uviděl. Seděla až skoro na zadním sedadle. Na bílém svetříku měla rozeplý červený kabát s velkými černými knoflíky. Vlasy rozpuštěné, vlnité. Krásně se jí leskly. Oči jsem neviděl, hlavu měla sklopenou a něco četla. Z mého snění mě probudil až můj pád na zem. Při rozjíždění autobusu sebou celé vozidlo prudce trhlo, já se nestihl chytil a už jsem jí ležel u nohou.

Rychle jsem se zvedl a začal se omlouvat. "Já se omlouvám, nechytil jsem se a to tak trhlo.." zvedl jsem hlavu a podíval se na ni. Dívala se na mě vlídnýma modrýma očima a řekla: "To je v pořádku, hlavně se musíš něčeho vždy držet jinak budeš padat stále." usmála se, otočila zrak ke knize a znovu se začetla. V tu chvíli jsem se cítil jako největší pitomec. Rychle jsem se zvedl, oprášil kalhoty a sedl jsem si. Přímo za ni. Když jsem se k ní přiblížil cítil jsem její vůni. Smyslnou, sladkou...

Autobus zastavil na mé zastávce a já musel vystoupit. Už tak budu mít problém s pozdním příchodem. Vystoupil jsem z MHD a doufal, že ji ještě někdy uvidím. A v tu chvíli mě to napadlo. Zítra pojedu opět tím samým autobusem, třeba v něm zase bude.

Den uběhl rychle a já šel brzo spát, jen ať ji znovu uvidím. A tentokrát ji nepadnu k nohám, ale něco jí řeknu.
Vstal jsem neobvykle brzo, s tímhle tempem bych stihl všechny dřívější autobusy, ale já musel počkat na půl 9. Hodina H odbila a já čekal. Za chvíli se ze zatáčky vyřítil MHD PARIS a já už netrpělivě přešlapoval na místě. Dveře autobusu se otevřely a já vběhl dovnitř, orazítkoval jízdenku a podíval se na sedadlo kde včera seděla. Byla tam! V celé své kráse a v červeném kabátě. Hned jsem k ní šel, ruce se mi klepaly, čelo jsem měl upocené a v krku jsem cíli snad dva velké knedlíky.

"Ahoj, já jsem Ethan. Ten včerejší co ti padal k nohám." usmál jsem se na ni, ale v duchu jsem si nadával co jsem to vyplodil za hloupost.

Mile se na mě podívala a kývla ať si k ní přisednu.
"Nazdárek, já jsem Madison. No ten tvůj včerejší výstup se mi líbil. Bylo to docela vtipné, snad jsis nic nezlomil. A omlouvám se, že jsem se tě na to nezeptala už včera, ale musela jsem dočíst jednu knihu. Znáš to povinná četba a test jsem měla včera." znovu se na mě usmála a já v tu chvíli úplně roztál.
Povídali jsme si celou dobu než autobus zastavil na mé zastávce. Vyměnili jsme si telefonní čísla a slíbili si, že se ještě uvidíme. Škola se táhla, a já jen čekal kdy jí budu moci zavolat a dát si schůzku.

Po škole jsem jí hned zavolal. Šli jsme do malé kavárny. Já jsem si dal kávu a ona cappucino. Dobře jsme se bavili. Zjistil jsem, že studuje grafickou školu, její nejoblíbenější jídlo jsou lasagne, poslouchá rock a pop. Povídali jsme si o všem, o zájmech,rodině vztazích, budoucnosti. O všem co nás napadlo. Byla příjemná, usměvavá. Prostě holka, kterou si přeje snad každý kluk. A já ji našel. Pouze náhodou.

Setkávali jsme se skoro každý den,po dvou měsících jsem se konečně odvážil. Zeptal jsem se, zda bych mohl být její přítel a ona mou přítelkyní. V jejích očích jsem neviděl ani chvilku zaváhání. Okamžitě souhlasila a skočila mi kolem krku. První polibek. Sladký polibek od dívky snů. Rty měla hebké, plné, sladké. Nevím jak dlouho jsme se líbali, ale zdálo se mi to jako věčnost, věčnost kterou nechci ukončit.

Poté jsem se s ní rozloučil a slíbil jsem jí, že zítra pojedu opět pozdějším "MHDéčkem" abych s ní byl alespoň těch pár minut. V noc jsem něco cítil. Něco špatného, jakoby mi něco říkalo, ať jí napíšu a řeknu jí NEJEZDI.
Spal jsem jako zabitý. Jako do vody hozený. Budík z něvysvětlitelného důvodu nezvonil a já se vzbudil pár minut před půl devátou. Myslel jsem, že se zblázním. Rychle jsem na sebe hodil nějaké oblečení a utíkal na zastávku. Přiběhl jsem tam pozdě, autobus kolem mě pouze projel. V okně jsem uviděl její tvář. Usměvavou jak mi mává. V zápětí mi přišla smska s textem jaký jsem tele a že se uvidíme odpoledne, ať ji počkám před školou.

Štvalo mě, že jsem ji viděl jen na pár sekund, ale věděl jsem, že ji uvidím odpoledne a to mi stačilo.
Tak jsem si sedl na lavičku a čekal na další autobus. Ten jen za chvíli. Nastoupil jsem do něj, sedl na zadní sedadlo a čekal kdy dojede do určené zastávky, já přečkám školu a znovu ji uvidím.
Autobus najednou prudce zastavil. Lidé, kteří byli se mnou ve voze se nahrnuli k oknům a začali křičet. "Nehoda, nehoda. Havárie. Sanitka. Autobus skoro rozdrcený. Pane bože!!!"

Přispěchal jsem k oknu a uviděl tu spoušť. Světle modrý autobus měl na levé zadní straně velkou proraženinu. Vedle stálo nakládací auto s rozmáčknutým "čumákem".

Zamáčkl jsem tlačítko "nouzové otevírání dvěří" a vyběhl ven. Utíkal jsem k autobusu a modlil se ať to není autobus ve kterém jela Mads. Oběhl jsem ho abych viděl předek. Velká nápis MHD PARIS. Srdce se mi zastavilo. Nemohl jsem dýchat. Podlomily se mi kolena a já spadl k zemi. Přiběhl ke mě jeden ze sanitářů, který tam právě přijel se sanitkou.
"Co se tady stalo?" ptal jsem se roztřepaným a agresivním hlasem.

Sanitář se mě snažil nejdříve uklidnit a potom řekl: "Stala se tady havárie, tyhle dvě vozidla do sebe narazila. Semafor vypověděl svou funkci. Doufám, že budou všichni v pořádku." stále mě uklidňoval, když v tu chvíli k němu přiběhl jeden spolupracovník a se smutnou tváří dodal, že tahle havárie si vzala jednoho člověka. Mladou dívku v červeném kabátě. Seděla přímo na sedadle do kterého naboural nákladní automobil.
Tyhle slova mi v hlavě začaly dunit. Bušet. Hlava se mi chtěla rozkočit. Nevěřil jsem tomu.

Červený kabát, zadní sedadlo. MADS! Zakřičel jsem do větru její jméno.

Po druhé jsem nekřičel, přímo jsem řval. Z mého hrdla se ozývaly ty nejhorší skřeky, snad ne lidské. Po chvíli mi došel dech. Zvedl jsem se a snažil se dojít domů. Nevěděl jsem co v tu chvíli dělám. Jen jsem věděl, že jsem ji ztratil.
Teď je to přesně rok jak počítám. Přesně rok od té strašné nehody a já znovu nastupuji o půl deváté do autobusu s názvem MHD PARIS. Cvakám jízdenku jako obvykle a sedám si na to místo kde seděla ona. Stále ji tam cítím. Vidím její červený kabát, rozpuštěné vlasy a slyším její smích. Věřím, že ona je tady stále se mnou.

Jediný kladný bod na tomhle dni bylo jmelí.

10. may 2013 at 21:56 | Megan |  My mind
Víte kolik milujících párů si podemě stouplo a políbilo se?
...
Řev a hádka se ozývala z vedlejšího pokoje. Otec křičel na svou šestnáctiletou dceru. Křik se rozléhal po celém velkém domě až se křitálové nádobí otřásalo.

"V žádném případě. Nechci aby ten kluk překočil práh našeho domu. Nelíbí se mi. Lže a je to zloděj. Vždyť byl ve vězení!" křičel otec na svou dceru.

"Ale tati, to není pravda. On nikdy nic takového neudělal. Jenom to na něho hodili."odvětila mu a chtěla odejít. Otec ji rychle chytil za rameno a otočil si ji k sobě. Přiblížil k ní svůj obličej, až od sebe byli na centimetr daleko. Díval se jí z hluboka do očí a řekl: "Jak už jsem řekl. Nechci ho tady vidět je ti to jasné? Jinak se mě nepřej. Sám víš, že dokážu být hodně zlý. Pamatuješ?" odklonil se od ní a odešel do obývacího pokoje.

Sutt tam zůstala jen stát a vzpomínala. Před očima se jí objevil příšerný obraz. Když byla menší, otec se opil, a ona jen kvůli jedné rozbité váze byla zbita. Ale zbita tak moc, že pomalu nedošla ani do svého pokoje. Bohužel to byl předvečer Vánoc a ona jako malá holčička věřila, že bude mít krásné Vánoce, ale to se jí nikdy nesplnilo.

Důvod otcového opití byl jediný. Její matka se zabila na štědrý den při autonehodě v autě. A od té doby jsou její Vánoce stejné, na pokraji zhroucení. Ale jediný kladný bod na tomhle dni bylo jmelí. Pamatovala si, jak ho s mámou zdobila a uvazovala na lustr. Pamatovala jak to bylo všechno ještě krásné, jak se dívala na rodiče, kteří si pod ním dávali polibek.

Ale teď? Otec se změnil a nechce jí dovolit ani přítele, prostě si bude říkat své. Sutt přemýšlela jak tenhle den může napravit. Musí Jacka vidět, musí ho dnes políbit pod jmelím. Pod tím jediným co jí po mámě zůstalo.
Rozhodla se, musela ho k sobě dostat a klidně i oknem. Vzala svůj telefon, vytočila Jackovo číslo a čekala...
"Sutton, miláčku. Jak to u vás vypadá?" ozval se netrpělivý Jackův hlas.

"Nevím jak ti to říct, ale otec nechce aby jsi k nám přišel, má svou teorii blbosti a nepřeje si to. A já vím jak by to dopadlo, kdyby tě tady viděl. Ale stejně chci aby jsi přišel. Buď přesně v 10 hodin pod mým oknem, vyšplháš po tom okrasném žebříku pokrytý těmi květinami." řekla rychle do telefonu. Bála se, že by ji mohl otec uslyšet. "Miluju tě a hlavně přijď." zavěsila. Jack sice zůstal chvíli zaražený, ale po chvíli se začal chystat. 10 hodin bylo za chvíli.
Desátá hodina odbyla a Jack šplhal do Suttoniného okna. Zaklepal na sklo a čekal.

Sutt okamžitě odtáhla závěsy a otevřela okno. Byla radostí bez sebe, že svého milého konečně vidí.
"Jacku, jsem tak ráda, že jsi tady. Mám jen jednu prosbu a potom budeš muset zase rychle jít." vyhrkla ze sebe rychle.
Jack zůstal chvíli stát a potom odvětil: "Co potřebuješ moje milá?"

Sutt ukázala na jmelí a Jack okamžitě pochopil. Chytil ji do náruče a odnesl pod lustr na kterém bylo pověšeno snad to největší jmelí co kdy viděl. Naklonil se k ní a dlouze ji políbil. Čas jakoby se zastavil a stáli tam pouze oni dva a nic jiného.
"Už musíš jít." řekla Sutt mezi polibky a Jack poslechl. Vylezl z okna, ještě Sutt naposledy políbil a odešel.
Sutton si s úsměvem na tváři lehla do postele. Zapomněla na chvíli na všechno, na hrozného otce i na smrt své matky. Měla před očima jen sebe, Jacka a jmelí. Zapomněla na Vánoce. No, co, Vánoce, ale jmelí bylo to hlavní.

Utekla jsem jim, ale nejspíš mě za chvíli najdou... A jmenuji se Gertie.

10. may 2013 at 21:54 | Megan |  My mind
Eduarda v noci zbudilo usilovné bušení na dřevěné vstupní dveře. Pomalu se vypotácel z postele a šel se podívat kdo ho budí v tuhle noční hodinu. Bušení stále nepřestávalo a on pomalu otevřel dveře. Na prahu jeho chalupy stála dívka lehce oděná do nějakých hadrů, těžce pojmenovatelných. Vlasy barvy slámy, celé rozcuchané a zacuchané. Na nohou neměla nic, byla jen tak na boso. Rychle ji pustil dál a zavřel dveře ať mu nenatáhne do chalupy. Zdála se velmi vystrašená a celá se klepala, nejspíš zimou, protože venku bylo něco kolem nuly a ona oblečená jen do nějakých cárů hadrů.
"Copak se ti stalo? Vypadáš vyděšeně." zeptal se jí hned, jak si sedla na jeho postel.

"Honili mě, snažili se mě chytit. Já..já jsem utíkala." vykoktala ze sebe, skoro ji nešlo rozumnět.
"A kdo tě honil? Proč se tě snaží chytit? A jak se vlastně jmenuješ?" snažil se z ní dostat co nejrychleji co nejvíc informací, protože vypadala, že se za chvíli zhroutí.

"Lidé a vojáci a všichni. Vzali si vidle, lopaty a všechno co našly a utíkali za mnou, honili mě po celém lese. Utekla jsem jim, ale nejspíš mě za chvíli najdou... A jmenuji se Gertie." řekla ještě potišeji než předtím.
Chvíli jsem přemýšlel co bych jí na to měl odpovědět. Chuděra sama nevěděla co má dělat, kam má jít. Po cestě našla jen mou dřevorubeckou chaloupku. Musím ji ochránit. Vyzařuje z ní něco, něco krásného. Možná je to jejíma čire modrýma očima, nebo tím jak je bezmocná. Nevím.

"Tak Gertie, já jsem Eduard. Už se nemusíš bát u mě jsi v bezpečí, neznám tě sice, ale nedám tě, těm vojákům a lidem s vidlama. Tady budeš v pořádku." odpověděl a usmál se. V tu chvíli zaslechl v dálce řev a dupot lidských nohou.
"Rychle schovej se tady to téhle truhly, tam tě nenajdou, jdou si pro tebe! Hned!" zakřičel na Gertie a ta se poslušně schoulila do truhly na čisté prádlo. Lehla si na bílé košile a zavřela za sebou víko. Eduard na truhlu naházel ještě pár kožešin aby nic nešlo poznat.

Za chvíli se ozvalo další hlasité bušení na dveře, řev a syčení ohnivých pochodní. "Otevři dřevorubče. Hned!" šel slyšet křik z venčí. Eduard poslechl a rychle otevřel dveře, snažil se hrát ospalého, tak si promnul oči a odpověděl: "Děje se něco? Vždyť je noc? To je hon na lišku?" zívl si.

"Hon na lišku? Děláte si srandu dřevorubče? Čarodějnice nám utekla. Čarovala s bylinkama a zaklela náš dobytek, který pomalu umírá. Musíme ji nechat uhořet na hranici jak je psáno v bibli. Čarodějnice nesmí žít! Neviděl jsi ji tady náhodou? Blond vlasy, menší postava."

Eduard se jakoby zamyslel a po chvíli odpověděl: "Musím vám zklamat pánové a dámy, ale nikoho s tímhle popisem jsem neviděl, leda ve svých snech, protože jste mě právě vzbudili. A to jak víte, přináší neštěstí. Tak já bych s dovolením si šel opět lehnout, jestli bych mohl." řekl s čistotou v hlase.

Ty nejspíš patří do skupiny „velmi rychlý soucit“

10. may 2013 at 21:52 | Megan |  My mind
"Vždyť by to mělo být jednoduché, mělo by se to rodit třeba jako první dětská slza. Nebo jako květina, která roste na počátku jara. Takhle jednoduše by se to mělo zrodit, ale bohužel to tak jednoduché není. I popis toho je strašlivě složitý a každý si ho může vyložit jinak, vždyť, jak si můžeš třeba ty, vyložit slovo soucit, jak podle tebe vzniká?" zeptala se shovívavě Emilie své kamarádky na pokoji v nemocnici. Ležely tam spolu už spousty dní, skoro několik týdnů, ale vždy si měly o čem povídat. Měly stejný odstín vlasů, připomínal večerní červánky, které si pomalu plují oblohou, stejně pronikavě zelené oči, barevné jako čerstvá tráva. Stejné názory, i když občas se v něčem neshodly, byly prakticky jako dvě sestry. Sice vzdálené sestry s dvouročním odstupem.

A zrovna dnes přišla řada na téma soucit. Proč je tohle téma napadlo zrovna dnes, nevěděly, ale pokaždé z toho nějak vyšly a dokázaly si jakoukoliv otázku objasnit.

"Tak jak teda ten soucit může vzniknout?" zeptala se opět Emilie své kamarádky a provrtala ji svým pohledem.
"No přemýšlela jsem nad tím a myslím si, že v téhle době může vzniknout buď velmi rychle, velmi pomalu anebo nevznikne vůbec, něco mezi tím není v tuhle chvíli možné. Zkus si představit ty smutné děti v nějakém ústavě, třeba pro tělesně nebo psychicky postižené. Nemocné děti si tam někdo odloží a třeba je za celý jejich život nepřijde ani pozdravit, nedonese jim žádný dárek, nic. Takhle si představuju to, jak soucit nevznikne vůbec, prostě se někomu narodí "špatné" dítě tak ho jednoduše odloží, žádná láska, žádný soucit." Odvětila pomalu Emiliina kamarádka Eva.

Emilie se chvíli dívala na prázdnou bílou zeď jejich pokoje a začala pomalu mluvit a přitom přemýšlela nad každým slovem, co řekla: "Máš sice pravdu, že to takhle bývá, ale najdou se přece i lidé, kterým tyhle děti nejsou zase tak volné. Vždyť ty hodné paní co se tam o ně starají, které je tam každý den vychovávají a starají se o ně. Ty v sobě musí mít soucitu jako je vody v oceáně. Vím, že to nejsou rodiče, ale jsou hodné a soucitné. Ty nejspíš patří do skupiny "velmi rychlý soucit", nevím, jak jinak bych to nazvala."zasmála se.

"Ale stále nám tady zbývá ještě jedna skupina a to že se soucit zrodí pomalu, prostě že to chvíli trvá. Zkusím to dát zase na příkladě těch ubohých dětí, protože mě v tuhle chvíli nic jiného nenapadá. Takže, přece k nim musí chodit také jiní lidé, například brigádníci nebo cizí zdravotníci, kteří se o ně starají. Těm přece na začátku téhle práce nemusí být moc příjemné starat se o tyhle děti, kteří třeba nevypadají jako normální lidé. Těm to musí být nepříjemné vidět je, jak tam jen leží, ze svých úst nevydají pomalu ani hlásku a jen se na ně mile usmívají nebo šklebí. Tihle lidé se musí přemoci a najít v sobě aspoň ždibec, alespoň kousek lidskosti a soucitu aby se dokázali o tyhle děti a lidi starat. Sama jsem tam jednou byla, sice nevím, kde to přesně bylo ale to jediné, které mi uvízlo v hlavě, byl ten pohled, pohled do jejich nevinných očí, jak si mě zkoumavě prohlíželi, snažili se mi něco říct a já jen kývala hlavou, že jim rozumím. Protože na nic jiného jsem se nezmohla, kdybych jen promluvila, nejspíš bych se na místě rozbrečela, jak mi jich bylo líto. A takhle si já představuju zrození soucitu. Jako pohled do nevinných dětských očí, které nemůžou nic dělat, které jsou odkázány na pomoc druhých a i přes to, jsou tak silné, aby dokázaly přežít. Jestli tohle dokáže někdo vidět a vžene mu to slzy do očí, zrodil se v něm právě soucit a dokáže ho také cítit." Odpověděla Eva a usnula.

Emilie nad tím ještě chvíli přemýšlela a došla jako obvykle stejného názoru. Jsou tři druhy lidí, ti kteří se, se soucitem narodily, další jsou ti, ve kterých se jednoho dne zrodí a nakonec jsou lidé, ve kterých se nezrodí nikdy a ti zůstanou navždy zatraceni." Emilie se schoulila se do klubíčka a za pár vteřin usnula také.